Z deníku jednoho frustrovaného školáka

“Já v tvé době nemohl nic. Vejšky byly jenom pro straníky a do ciziny člověk nemoch! Člověk vyšel na ulici a hned ho zavřeli za křivý slovo proti komunistickem hovadům ve vládě. – To ty se máš jak v bavlnce. Nic neděláš, jen se flákáš, chodit si můžeš kam chceš, pracovat bys moch, do ciziny bys moch, cestovat můžeš. A kam zase deš do háje? Já jsem mluvit neskončil. Za mýho mládí jsme museli tátu poslouchat na slovo.”

Karel jen zavrtěl hlavou, zabouchnul dveře a rychle seběhl schodiště. Venku bylo krásně. Sluníčko prosvicovalo listnáče před barákem. Zamířil tam, co vždycky. Strčil do pusy čerstvě vybalenou cigaretu z nově otevřené krabičky – zapalovač – oheň a hned se jde o něco líp. Po cestě potkal pár “spoluobčanů” – na otázku zda nemá cigáro zavrtěl hlavou a zrychlil krok. Snad se dostane tak daleko, že se na něj vybodnou – jsou příliš líný na to, aby šli víc jak deset metrů od místa kde předtím strávili půlhodiny. Povedlo se – zdá se že je mimo jejich dosah a může být v klidu. Cestu mu kříží bezdomovec hrabající se v popelnici – opatrně ho obejde. Trošku s povzdechem a lítostí. Kdo ví jak se sem dostal. Na cestě naráží na válející se noviny – zvedat je nebude. Nechce se ušpinit. Na obálce: “Hledaná dívka byla nalezena mrtvá v lese u Kroměříži” – zase další oběť. Kdo ví co dělala, jaký život žila a jak se mají asi její rodiče?

Konečně se dostává k cíli. Před sebou vidí dva kamarády se kterými si domluvil sraz.

“Ahoj kluci!”

“Nazdar ty cikáne, tak co? Zajdem na jedno?”

“Že váháš.”

Po cestě do hospody se dozvídá o případu rozvedené matky Jammie Thomasové, která musí zacálovat skoro dva miliony dolarů za to, že stáhla pár písniček na P2P sítích.

Už je to tady. Konečně po celém dni ten moment pohody. Pivečko… vychlazené a plné krásné zlaté barvy. Hasí svojí žízeň, ještě potáhne z cigarety. Nejkrásnější moment po celém dni – přál by si aby nikdy nekončil.

Ale měl by ale se sebou něco začít dělat. Spousty starostí – vysoká za dveřmi, ale spíš asi bude muset začít pracovat. Karel se bojí, bojí. Moc se bojí. Asi si nikdy nezvykne na tu svobodu. Bojí se světa a povinností, byrokracie, neznámých věcí, lidí a žádné jistoty pod sebou. Bojí se moc se bojí. Bojí se té kýžené svobody po které jeho otec tak volal, kterou mu tak závidí. Bojí se moc se bojí.

Advertisements

4 Responses to Z deníku jednoho frustrovaného školáka

  1. Jiří says:

    To má hloubku :-)Můžeš nám k tomu něco říct?

  2. Martin says:

    Myslim, že to nemusí bejt zrovna o svobodě, někdo to měl lehčí někdo těžší… důležité je jedno, už od nepaměti člověk doroste do věku kdy je nucenej převzít zodpovednost sám za sebe… záleží je na společenském zřízení a vrstvě – jak se tak stane. Někde skáčou ze stromu přivázaný za liánu, aby ukázal že už má dost kuráže a odvahy do života a zvládnout jej, jinde zas musí na moři sám ulovit žraloka, jako že se umí sám o sebe postarat a umí zabezpečit rodinu a jinde, u nás, si musí najít práci aby měl prachy – kterýma bude machrovat, že je úspěšnej.Všechno je to ale nevyhutelný… začne jednat sám za sebe a jediné čeho se mu dostane je už jen pár dobře míněných rad na cestu. Od teď jen sám za sebe a co si uděláš to budeš mít. :o) To je život.

  3. Štěpán says:

    Kdysi to někdo přirovnat ke kleci s ptáčkem. Ptáček je buďto v kleci a dostává pravidelně najíst, napít a všechno co potřebuje a nebo je puštěn volně a všechno si musí shánět sám.

  4. Li says:

    Moc hezky vystiženo!!!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: