Na dobré tablety si ještě počkáme

touchLiteJo jasně. Dotyky jsou cool, jsou in. Je super mít dotykovej telefon, protože toho opravdu člověk vidí mnohem víc a neštve ho ta pitomá klávesnice pod displejem s HW tlačítky, které se špatně mačkají. Dotyk na mobilních zařízeních je prostě super, ale na klasických počítačích nebo noteboocích jsem vůči němu tvrdě skeptický.

Především jde o to, že telefon je nástroj konzumní nikoliv nástroj k tvorbě obsahu. Prostě na telefonu nebo teď populárních tabletech věci prioritně netvoříte, ale sledujete, čtete, posloucháte. Pokud chci tvořit film, jdu na desktop nebo notebook, pokud chci udělat webdesign zrovna tak a nejinak je to v případě, že chci napsat něco na blog. Zrovna to psaní je kapitola sama pro sebe. Ono psaní na dotykovém telefonu je lepší než na klasickém s tlačítky (argument že chce někdo HW tlačítka kvůli psaní SMS v kapse vynechám). Vidíte více, máte lepší kontrolu nad tím co píšete. Díky podpoře ze strany operačního systému i aktualizovanou T9 s dobrou podporou (v případě, že nemáte nějaký kousek od LG s tím jejich “systémem”).

Navíc klávesnice se mění podle potřeb aplikace, což je jedno z největších plus právě dotykovek. Jenže teď někdo přišel s nápadem udělat tablet s operačním systémem z dospělého PC – špatně, špatně a špatně. Dospělé systémy s rozhraním, které v současnosti nabízejí nejsou na dotyk připravené a nepomůže tomu ani podpora všemožných gest ze strany Windows 7.

Příklad: Windows Mobile s dotykovým displejem bez dotykového rozhraní se nedá používat. Windows Mobile 6.1 bez HTC Sense je naprostá ukázka toho k čemu dojde pokud nasadíme systém, který není na prsty prstům.

Zrovna tahle ukázka je nejlepší, protože Windows Mobile toho mají s těmi stolními Windows zatraceně mnoho společného. Především věc, které osobně říkám rohový koncept.

Bez názvu 

Nahoře vidíme standartní rozhraní Windows Mobile bez jakékoliv dotykové nadstavby. Dodané čtverce přesně reprezentuji neměnné interaktivní prvky systému. Vlevo nahoře vidím tlačítko Start, které nám vysouvá menu s dalšími položkami. Vpravo nahoře se dodatečně zobrazuje křížek na minimalizaci aplikace či tlačítko OK na potvrzení nabídky. Dole pak dva rámečky jasně znázorňují kontextová tlačítka. Opět jsou v rohu. Tento koncept nebyl na škodu v době, kdy dotykovým displejům vládl stylus. Díky pevným okrajům displejů jste jednoduše klepli do rohu a nemuseli jste být nijak extra dobrý střelec. Ale s nástupem éry dotyku prstů se vše mění. Dotykové displeje (ty rezistivní) mají jeden problém. Aby se prst mohl pěkně strefovat do okrajů, tak výrobci odstranili hrany a jednoduše sladili tělo telefonu s displejem bez jakékoliv překližky. To je rozumné, ale nedostatek byl v tom, že jste se bříškem prstu mohli dotknout třeba jen těla a akce tak nebyla displejem zachycena. Proto je z hlediska dotykového displeje nutné dávat tlačítka centralizovaně co nejvíce doprostřed displeje. A to ani nemluvím o tom, že takto rozložená tlačítka jsou daleko od sebe a prst tedy musí urazit vcelku velkou vzdálenost jen aby provedl pár jednoduchých kroků.

Jenže proč o tom povídám když tento problém byl definitivně s nástupem Windows Mobile 6.5.3 zažehnán?

V nejnovější verzi Windows Mobile jsou všechna tlačítka u sebe a dostatečně veliká.

Mluvím o tomto problému, protože to samé vidíme na desktopových Windows.

image

Zde je pár rozdílů, ale onen avizovaný rohový koncept je použit stejně jako dřív na Windows Mobile. Napravo nahoře již tradičně křížek. Ten je dokonce situován tak, aby byl aktivní třeba jen když myš pojede “poslepu” nahoru doprava. Prostě se nemusíte trefovat. Zarazíte kurzor co nejvíce do rohu a klepnete. Stejný princip funguje u tlačítka Zobrazit plochu vpravo dole a u nabídky Start nalevo. Levá horní hrana (ikona aplikace) pak slouží k nabídce daného programu.

Správně tušíte, že toto je ten problém dotyku. Opětovné centralizování prvků doprostřed. To je důvod, proč zatím neshledávám na instalaci současných Windows 7 na dotykové displeje nic světoborného. Samozřejmě pokud to zalepíme nějakou vhodnou nadstavbou (a že se o ni reálně v Microsoftu uvažuje) ve stylu Metro UI jak jej známe z nejnovějších Windows Phones, tak veškeré obavy jdou stranou. Pak by to problém nebyl. Jde o to, co by pak v režimu Metro šlo všechno dělat a jak moc by nadstavba omezovala využití všech prvků OS (multitasking, podpora pro klasické aplikace apod.)

A když už jsme si prošli dotyk jako takovým a ovládání systému tak určitě budeme chtít na tom tabletu také psát. No to samozřejmě nebude jen tak. V systému je kvalitní dotyková klávesnice, ale bez HW odezvy a bez pevného využití všech deseti prstů to “bolí”. Efektivita psaní se prudce snižuje. Hodně se mluví o klasickém psaní tužkou, protože drtivá většina současných tabletů má rezistivní displej, takže stylus podporuje. Microsoft investuje v souvislosti s detekcí psaného písma do výzkumu poměrně velké částky.

To by mohla být poměrně dobrá náhrada. Problém psaného písma je v tom, že je mnohem pomalejší. Náhrada za tradiční klávesnici se všemi výhodami tedy jen tak nebude. Poměrně zajímavou možnost tak představuje diktát textu, který už v angličtině funguje poměrně dobře.

Takže víme, že pouze na dotycích tablety stavět nelze a že na cestě k použitelnému zařízení stojí nejenom ježdění po displeji s podporou gest ze strany operačního systému, ale také je třeba rozeznávat hlas, rozpoznávat fotografované objekty (Google Goggles) a všeobecně možnost tak trochu myslet. A pak by ten tablet opravdu k něčemu byl. Uvidíme kdy se takového zařízení dočkáme, ale tablety, které disponují jen dotykem, nejsou pořád pro mě.

Reklamy

Company of Heroes Online–RTS pro všechny pravé stratégy

Company%20of%20HeroesŽe strategií z druhé světové je hodně? A že her obecně z tohoto období je fakt přehnaně mnoho? Ano, rozhodně je a proto je potřeba vyčlenit jen ty dobré – ty originální a zajímavé. Oddělit ty všechny Medaly a Call of Duty, které více než originalitou zaujmou celkově spíše dynamikou a neustávající akcí a sází na již protřelé principy, které fungují. Ale nic neobjeveného nepřinášejí.

Company of Heroes je jiné a myslím, že už ho většina z vás bude třeba znát – byť třeba jen z doslechu. To co je na ní originální je především smysl pro detail. Nemluvím jen o grafice – ale o gameplay jako takovém. Kdo si potrpí na takové věci jako jak postavit pěchotu, aby měla dobré krytí v zákopech, jak zastřelit vojáka za kulometem aniž by decimoval celou vaši jednotku přehlušujícím střílením a ta ze strachu lehla na zem a vaše rozkazy ignorovala či se prostě rádi vyžíváte v upgradu tanků – rádi kupujete lepší plátování, kulomety, odstraňovače min a podobně a koukáte jak se z vašeho Shermana M4 stává doslova drtič všeho co mu přijde pod pás. Ale dejte si pozor aby vás někdo netrefil těžkým dělem do zadní strany, kde tradičně pancéřování moc není – stačí dvě tři rány a máte po svém vytuněném děťátku.

Jo – je to jiná strategie, jiná než ostatní – vcelku hodně podobná německé hře Panzers, která si nese také svůj vlastní dost obdobný gameplay a dost podobnou úchylnost zrovna na detail každého pohybu.

Jenže CoH je dospělejší – kusy lidského těla létající ve vzduchu po minometné palbě tu nejsou ničím neobvyklým a celé to prostředí je takové realističtější. Ne tak syté/saturované – spíše ala Saving Private Ryan a to je dobře. Umocní to zážitek ze hry.

Oproti tradiční hře se však online varianta v lecčems liší. Nabízí trochu jiné principy – krom toho, že je zdarma. Více se podobá MMO – pod jedním účtem si zakládáte různé postavy – vaše velitele, které pak “expíte” na vyšší level hraním zápasů. Za supply points, které během bojů získáte si pak kupujete různá vylepšení – lepší dohlednost konkrétních jednotek, vyšší pancéřování a mimo jiné hrdiny což jsou v podstatě normální jednotky s tím rozdílem, že se zlepšují v boji a přenášíte si mezi zápasy.

A za Commander Points si kupujete různé další bonusy jako bombardování, či vyložení hotového Tigera na mapu.

Ale přes tohle všechno je to především zatraceně strategická hra se smyslem pro detail a s úžasnou schopností vám naprosto zdevastovat nervy. Nehraje se totiž na počet – mnoho jednotek ve hře stejně zas jen tak nepostavíte – ale hraje se především na mazanost, na vychytralost a na schopnost zvolit správné jednotky na správný útok ve správném směru.

Že ještě Company of Heroes Online nehrajete? Tak si ho zadarmo stáhněte a můžeme zahrát společně v nějaké kooperaci. Veselý obličej

Company of Heroes Online

Company of Heroes Online

SPB Mobile Shell 5.0 je teda hnus, velebnosti!

A nebylo tomu jinak ani dřív. Odjakživa je SPB Mobile Shell nejošklivější nadstavbou na jakýkoliv telefon a nikdo jej nechce. Jde o učebnicový příklad, jak nemá vypadat software. Designéři dělají design, který je let o 10 let pozadu. Nebo jinak –míchají všechny styly dohromady. Míchají průhlednost, gradienty i všelijaké barvy kompletního spektra. Výsledek podle toho pak tak vypadá.

Jenže nejsou sami. Někdy mi obecně přijde, že se celá mobilní komunita naprosto zbláznila. Autoři neoficiálních ROM, taky dost často nemají ponětí o designu obecně. Tam je hlavní důvod ten, že jde z větší části o programátory, kteří si upravují Splash Screen systému jen z důvodu, že na to mají. Chtějí si dokázat, že tahle ROM je ta “jejich”. Že ale úhledný HTC Sense na Windows Mobile někdo vymaluje do barev svého dětského pokojíčku je fakt hrůza. A pak to vystaví na web jak je borec, že se mu podařilo přebarvit bílé mráčky na žluto, červeno, modro!

image

Kdo další to neumí? Samsung v modelu Omnia – zde se podařilo autorům tohoto telefonu dohromady naflákat aplikace třetích stran vedle sebe s jejich defaultním skinem a oni říkají, že to byl zájem – mělo by to asi vypadat cool. Jenže nevypadá.

Nekonzistentní shluk všeho, co Samsung odkoupil od menších firmiček a nasadil na Windows Mobile. Tenhle balík aplikací třetích stran pak nazývají TouchWiz. Na ostatních platformách pak vypadá jinak a jediné co jej charakterizuje, je sloupec s Widgety na homescreen.

A SPB Mobile Shell 5.0 (jakožto dodatečně placený software) si nechám až nakonec. Zde je:

obrázek

Nějaké plus? Snad jen, že tenhle hnus vypadá na všech zařízeních opravdu stejně – stejně hnusně.

Kdo tedy vyhrává pokud budeme hodnotit design? Jednoznačně HTC s HTC Sense – ať už na Windows Mobile či Androidu. Přičemž na telefonních oknech se ve spojení s Cookies HomeTab 2.0 jedná o nejproduktivnější prostředí telefonu, které jsem měl možnost si ozkoušet.

Kladno zůstává modré

Ale tak to víte, že se zajímám o politiku. Volím zásadně vždy, když to jde a také vždy vím koho a kam volím a o jaké volby jde. Chápu rozdíly mezi volbami do městského zastupitelstva, do senátu, do poslanecké sněmovny nebo do Evropského parlamentu.

V čem jsem se ale neorientoval nebo resp. nepochopil princip voleb právě do zastupitelstva.

Poslední volby do zastupitelstva jsem volil TOP 09 – ne ani tak kvůli osobnosti, kterou TOP 09 předkládali (věřte mi věděl jsem jen, že je to další usměvavá tvář z billboardů), ale volil jsem je spíše jako stranu a musím říct, že jsem nejspíše volil špatně nebo ne zcela správně. Ne že by pravicová orientace byla špatná. Ta byla dobrá, ale špatně jsem zvážil k čemu ty volby jsou a že se zde mají volit lidé nikoliv strany. Pokud tedy takto volit můžeme a víme, že ne všichni kandidáti jsou vepřové hlavy. A hle! Naštěstí v křesle primátora nejspíš zůstane Dan Jiránek. Hodně jsem pak litoval, že jsem mu nedal hlas rovnou u voleb, protože kdybych byl více informovaný o tom, jaký fajn a dobrý chlap to je tak bych volil jedině modré a jeho a mohl bych se tím teď vychloubat tady a na Facebooku, ale vychloubat se za našeho primátora budu i tak! Veselý obličej

Naštěstí Kladno bylo moudré a modré zvolilo znovu i beze mě s poměrně velkým rozdílem oproti ČSSD přes 12 procent. Wow! Jak je vidět, lidé jsou spokojeni.

Umí dnes někdo používat Word?

Ve škole se mi stala poměrně zajímavá věc. Jelikož naše střední je z řetězce soukromých středních škol “tak nějak více zaměřených na IT” tak není výjimkou, že nám profesoři posílají zadání, poznámky a vůbec nějaké ucelené informace ve Wordu. Bohužel naše počítačové zázemí nemá jednotnou logiku a tak tady na škole používá každý kde co. OpenOffice naštěstí nikdo – to se dá brát jako plus, ale mezi verzemi Office jsou tu hrozné rozdíly. Office 2003 stále používá asi 30% všech profesorů školy. Na to doplácí zejména studenti s kancelářskou verzí 2007 s podporou skvělého otevřeného formátu OpenXML. Nakonec tu pár studentíků používá Office 2010.

Jistě jste s předchozího odstavce správně pochopili, že největší skřípání způsobuje tradičně Office 2003 – největší chybou přitom je, že vlastníci onoho balíku nemají nainstalovaný volně dostupný Compatibility pack, který by otevření nových formátů zajišťoval i ve starším prostředí.

Není to samozřejmě jediný problém. Ten zcela zásadním vidím ve způsobu používání. Tradiční nadávání na Ribbon, který osobně považuji za jeden z nejlepších nápadů se kterým Microsoft za posledních pár let přišel, necháme stranou. Největší rezervy sleduji ve způsobu používání.

Profesorka na Dějepis nám poslala dokument, kde byly navrhnuty okruhy k maturitě na které budou kladeny otázky. Jde o klasický číslovaný seznam poslaný ve formátu .doc tedy nikoli nejnovější .docx, což má na svědomí právě Office 2003 – budiž. Byl jsem ale vzápětí svědkem události, kterou bych raději nezažil. Vše stylizuji do bodů

  1. Číslovaný seznam, který nám byl poslán, je dělán zcela manuálně! To znamená, že paní profesorka napsala číslo a začala psát text. Dvakrát stiskla Enter a napsala další číslo a zase pokračovala a tak dále a tak dále. Na tyto věci se používá samozřejmě příslušné tlačítko, který text naformátuje a zarovná, aby nezasahoval mezi čísla.
  2. Vznikl problém s takovýmto “manuálním” číslováním a sice, že se paní profesorce podařilo jedno číslo zapomenout. Seznam tedy vypadal takto {1, 2, 3, 5, 6…27} – jinými slovy chyběla čtyřka.
  3. Tento problém byl řešen globálně tak, že paní profesorka dala úkol ať si to správně přečíslujeme. Nastalo něco naprosto neskutečného. Všichni okolo mě začali seznam přepisovat číslíčko po číslíčku hezky po staru a poctivě.

Co jsem udělal já? Vzal jsem vybrané body a klepl na tlačítko Číslování. Word poznal špatný zápis, vymazal stará čísla a dodal čísla správná a zarovnal text. Ve dvou klepnutích myší (Doslova ano! Ve dvou!) jsem měl za 10 vteřin hotové to, co ostatní dělali 5 minut. Připadal jsem si doslova jak pánbůh ale pak mi došlo, že tohle je právě ten problém, že lidé neumí používat Word. A co více a co je ještě více zarážející se tohle stalo lidem, kterým je 20 a kteří by měli Wordu rozumět a hle…. nerozumí. Neumí ho používat! Skoro brečím když vidím jak ten Word používá nastupující generace.

A to vůbec nemluvím o tom, že neumí používat ve Wordu 2007 – 2010 Ribbon na Nadpis, odstavce apod. a text místo toho normálně manuálně formátují. Nastavují tučnost, velikost a zarovnávají text doprostřed kupou mezer. NE! Ne prosím jen to ne!

Posílání fotek: P*sral se nejeden nešťastník

Mám jeden skutečně velký zlozvyk, který na sobě poslední dobou pomalu registruji. Málo chválím věci, které fungují a fungují dobře a naopak velice kritizuji to, co nefunguje zcela ideálně. Ve výsledku to vypadá tak, že jsem hnidopich, co nemá nic a nikoho rád. Byť jsem skutečným milovníkem Microsoftu, ukápnu tu na blog prostě vždycky něco když něco v Redmondu nejede tak jak by mělo – snažím se to občas vyvážit, ale ne vždycky se to povede. A dnešní příspěvek bude zase jen brečení.

V poslední verzi Windows Live Mailu přibyla možnost posílání fotek trošku jiným způsobem než jak jsme doposud byli zvyklí. Aby Microsoft lépe propagoval další služby, jako Fotogalerii či SkyDrive (geniální to služby a software nic proti nim) zavedl do posledního Live Mail možnost poslat fotky takovým způsobem, že se nahraje celé album na SkyDrive a pošle se jen jakýsi pěkně upravený odkaz v HTML podobě. Celé to vypadá takhle:

image

Toto nastavení působí sice efektně, ale ve výsledku nadělá víc neplechy než úžitku. Především je potřeba zdůraznit jednu věc – cílovému kontaktu na počítač neletí fotky, ale jen odkaz na službu, kterou třeba nepoužívá. To je strašný problém neboť se mu začnou otevírat fotky na nějaké webové adrese v prostředí kde dosud nikdy nebyl. Už jen při vzezření tohoto mi 9 lidí z 10 píše ať jim raději pošlu fotky jako přílohy. A to nemluvím o tom, že tyto fotky jsou Microsoftem na vašem SkyDrive kontrolovány a vlastně tak záleží na něm kdy je bude a nebude chtít někomu zobrazit. Dokonce jsem na to jednou doplatil já kdy jsem vyloženě provokativně (právě z důvodu zkoušky) kamarádovi poslal pár fotek ne zcela oblečených slečen Veselý obličej No víte jak jsem se cítil, když mi byl vypnut SkyDrive? Zcela chladně a nemilosrdně? Najednou jsem neměl přístup ani k dokumentům na Office Live ani k ničemu jinému, co na SkyDrive leželo.

Žijete si v pohodě, používáte všechen software tak jak Microsoft doporučuje. Dokumenty nahráváte rovnou z Wordu 2010 na SkyDrive, zrovna tak rozdělanou práci a prezentace a jakmile se seknete tak nemáte na příštích 42 k ničemu z toho přístup a musíte prosit technickou podporu aby vám přístup zase povolila.

Problém se slečnou je samozřejmě úsměvný. Ale pokud jste profesionální fotograf a posíláte fotky zákazníkům, tento způsob doručení rozhodně nepoužijete. Je to analogie k tomu, kdy žádná větší firma nepoužívá na průzkum návštěvnosti webu Google Analytics. Jednoduše proto, protože data neleží u nich, ale někde na cizím serveru, kde se na jejich dostupnost a zabezpečenost vůči cizím očím nemohou spolehnout na 100%.

Alba na SkyDrive mají datum expirace! Ne vážně Veselý obličej. Ty fotky tam nejsou věčně (vydrží 90 dní). Z jedné strany je to pochopitelné. Pro člověka je časem každá megabyte na SkyDrive dobrý, ale pro člověka, který ty fotky potřebuje mít k dispozici kdykoliv je tohle rána pod pás. Ale důležitá zpráva pro všechny: Dá se to vypnout.

Dostávám se ale k tomu nejdůležitějšímu. Tato novinka nefunguje každému. Párkrát se mi stalo, že jsem někomu poslal takhle fotky a on brečel, že je nemůže zobrazit. Působí to možná až fantasticky, vždyť tohle přece Live Mail řeší tím, že nabídne přístup ke složce jen člověku, který bude přistupovat z adresy, kterou do mailu vgeneroval. Inu nefunguje to tak jak by mělo a já nevím proč.  Toto si necucám z prstu. Skutečně toho lituji, ale na SkyDrive galerie se 100% nespoléhám, ale raději sázím na klasické přílohy.

Některé služby náhledové fotografie ještě interpretují jako přílohy, takže neinformovanému uživateli se může zdát, že stahuje plnohodnotnou funkci přes elegantní tlačítko Download a přitom stahuje jen 75×75 thumbnail. Smutný obličej

V takovém případě vás čeká nudné reformátování.

image

Závěr: Microsoft by si měl uvědomit, že fotky z dovolené přes Live Mail posílá asi 5% všech uživatelů. Fotky se dnes zásadně nahrávají na Facebook, kde si je mohou zobrazit všichni a hezky okomentovat nehledě na platformu. Přes mail se zásadně posílají právě věci, které nechceme zobrazovat nikde jinde a nikomu jinému. Návrhy webů, designu či jiné byznys věci nebo jen jednotlivé vtipné obrázky (tak jak to mají rády sekretářky) pro které je zas zakládání SkyDrive alb naprostá zbytečnost.

BTW: Kdo mi poradí jak tuhle blbost defaultně vypnout má u mě pivo.