Nový web Applu v HTML5 je masturbací nad vlastním jádrem

Apple před několika dny spustil svůj nový web, který je napsán za pomoci stále se rozvíjejících standartů HTML5 a CSS3. Pomocí CSS3 je na webu dosaženo různých pěkných animací a přechodů. HTML5 se pak se svým stále dost nedostatečným video-tagem, který neumí fullscreen, stará o spouštění videí na Apple stránkách. Aspoň že člověk nemusí stahovat kdejaký quicktime balast aby si pustil reklamu na nejnovější Macbook Air. Přechod na HTML5+CSS3 bych hodnotil kladně kdyby ovšem nešlo cestou cíleného kriplení konkurence.

Jak jistě víte, tak 15. září byla veřejně zpřístupněna betaverze IE9. V několika následujících týdnech bychom se měli dočkat i IE9 Release Candidate verze. Celá filosofie IE9 jde směrem k HTML5 a CSS3, hlubší integraci webové stránky se systémem a stírání rozdílů mezi webovou aplikací a desktopovou aplikací. Microsoft se skutečně zaměřil na minimalistický design a dal možnost vývojářům webových aplikací pomocí speciálních meta-tagů upravovat i vzhled prohlížeče tak, aby odpovídal danému webovému obsahu.

Samozřejmě jsme chtěl vyzkoušet, kterak si IE9 vede na Apple.com stránkách kompletně předělaných do HTML5. Byl jsem sice překvapen, ale měl jsem to čekat. Pokud s IE9 přijdete na stránky Applu, žádných HTML5 videí ani CSS3 animací se nedočkáte. Apple kompletně tyto funkce pro IE9 nenabízí a přímo je blokuje. Ve zdrojovém kódu svých stránek doslova píše, že uživatelům s IE se budou stránky renderovat pomocí jádra z IE7. Nuže… stránky pěkné, ale jen pro ty “správné lidi se správným prohlížečem”

Reklamy

Hrdina mobilních nadšenců jménem HD2

Když Microsoft chystal do světa pustit Windows Mobile 6.5, čekalo se jaké zařízení bude hlavním představitelem tohoto systému. O Leo slýchali fanoušci firmy HTC už od ledna 2009. Tedy celé dva roky zpátky. Uniklé informace nejdříve hovořily o HW jehož srdcem měl být GHz procesor. Posléze bylo také zjištěno, že se s vážností uvažuje o nasazení Androidu, ale odpor komunity tomu víceméně zabránil. Listopadu 2009 byl představen oficiálně model HTC Leo s prodejním názvem HTC HD2 a weby se mohli zbláznit. Na úhlopříčce 4,3 palce, v dokonalém pevném těle s kovovým krytem baterie a pogumovaným plastem proti sjíždění rukou se skrýval nejlepší telefon té doby – nejlepším telefonem je však i po roce stále.

Jakmile došlo k představení nové verze Windows Phone 7 – nástupce Windows Mobile okamžitě se na diskusních fórech začalo silně spekulovat o dostupnosti oficiálního upgradu pro HD2 – vždyť je to dosud nejvýkonnější Windows Mobile telefon na světě. S 1GHz Snapdragonem a 512MB RAM předčí kdejaký náš stolní počítač o pár let zpět. Microsoft se nakonec vyjádřil, že upgrade na WP7 je zcela v režii HTC – to se však odmlčelo a v průběhu roku představilo nový telefon. HTC HD7 – nejde přitom o vůbec rozličné zařízení než je HD2. Má naprosto stejný procesor, stejné rozlišení displeje, stejné rozlišení fotoaparátu atp. Má jen jednu věc – tou je Windows Phone 7.

Komunita samozřejmě pracovala proti – výhodou HTC HD2 bylo, že i díky t-mobile si jej na světě koupilo miliony lidí a tak byla komunitní základna skutečně velká a plná odhodlání. Nejdříve se fanoušci pustili do portace Androidu – začátky byly kruté, vypadávala wifi či nešel mikrofon nebo neexistovala podpora 3G sítí. Prvních buildů Androidu jsme se mohli dočkat července 2010 – půl rok po vydání HTC HD2. Další půlrok pak znamenal finální dosažení cíle. Naprosto funkční Android s podporou Wifi, Bluetooth, mikrofonu, reproduktoru, kamery, fotoaparátu, blesku, podsvícení displeje podle senzoru, akcelerometru se dostal na tato zařízení. Věci došli až tak daleko, že se komunitě podařilo nahrát Android přímo do interní paměti telefonu. Tzv. NAND ROM začali být dostupné 30. prosince 2010. Byly rychlé, zcela použitelné, vydrželi na baterii tak jako jakýkoliv jiný high-end Android telefon. Co je úžasné je to, že Android buildy byly dokonce rychlejší než originální systém Windows Mobile 6.5. Pro kumunitu znamenalo zásadní úspěch.

Nějak tak vedle bez velkého zájmu byly naportovány jiné derivace Linuxu. Ubuntu či Meego. Mimojiné se někomu podařilo naportovat i Windows 95 nicméně to je opravdu jen bonbónek. Veselý obličej

12. ledna 2011 – 13 dní od uvolnění první Android NAND ROM byl světu představen první build operačního systému Windows Phone 7 k dispozici pro HTC HD2. Je zcela funkční, zcela plynulý a je jasným úkazem toho, že tento telefon je králem i dnes. Vždyť nové HTC HD7 stojí 15 tisíc a za tu cenu nabídne jen jiný software nikoliv hardware.

Je jasné, že HTC HD2 se v průběhu minulého roku dočkalo největšího zájmu komunity na světě a díky solidní HW výbavě se stalo softwarově nejmodifikovanějším telefonem v historii. A co je na tom skvělé – jakýkoliv z těch systému, ať už Android, Windows Mobile, Windows Phone 7, Meego apod. můžete používat jako naprosto normální systém. S jakýmkoliv systémem je totiž telefon tak kvalitně odladěn, že to vypadá jak kdyby tam ten systém dával sám výrobce.

image

Nebuďte ovečkami svému operátorovi

Před časem jsem s pár přáteli z MFF UK kupoval v Praze páteřák na lyže. Samozřejmě se naše diskuse od obecných témat časem přesunula k IT. Začali jsme pak ale řešit internetová připojení na mobilní telefony. Trochu mě překvapilo, že O2 nabízí za 160 Kč měsíčně připojení k internetu na telefon přes 3G bez FUPu. Tedy nejste nijak omezování a to ani při tetheringu (tedy připojení na PC přes telefon)

Protože mobilní internet využívám často – a velice rád bych si někdy zabrouzdal i přes PC začal jsem to řešit celkem radikálně. Vypověděním smlouvy a změnou operátory na O2. Netrvalo dlouho a zavolala mi velice milá paní z T-mobile, že mi nabízí internetový tarif s FUPem 1024MB v obvyklé ceně 500Kč/měsíc bez jakýchkoliv poplatků na rok. Inu bral jsem – protože vím, že 1GB stejně nikdy nevyužiji a když je to zadarmo…. proč ne! Mrkající veselý obličej

Co z tohoto jednoduchého příběhu plyne za ponaučení? Nebojte se pohrozit a váš operátor Vám půjde na ruku.

Dokumenty–konečně použitelná složka

Protože jsem úchylem na profilové složky v systému (Hudba, Obrázky, Videa), docela dlouho jsem se potýkal s problémem, že složka Dokumenty prostě používat nejde. Je to dáno především historicky kdy byla tato složka pro mnohé programy jakýmsi odkladištěm všeho, co mělo co společného právě s profilem na, kterém se pracovalo.

Windows Vista to řešilo pomocí skryté složky AppData – bohužel programátoři jsou dost často líná prasata a tak složku dokumenty používají stále. A to třeba i v případě nejnovějších her, kdy si využívají Dokumenty na ukládání rozehraných pozic. I pro ně samozřejmě pod profilem existuje složka přesně pro toto, ale nikdo to prakticky, krom her dělané přímo Microsoftem, nevyužívá. Je to škoda.

Začal jsem to řešit. Od Windows 7 je filosofie profilových složek trošku jiná. Sice existují stále, ale odkazy na ně, které jsou ve Start Menu už odkazují na knihovny. To všichni známe – jedná se o zobrazovadlo obsahu několika předvolených složek. Toho se právě při problému s dokumenty dá perfektně využít. Prostě odeberete z knihovny odkaz na standartní profilové Dokumenty a přiřadíte ji nějaké vlastní složce. A jelikož jsem úchylem nejenom na profilové složky, ale i na synchronizaci, rovnou mám v knihovně zobrazené dokumenty ze sdílené složky přes Live Mesh.

Výsledek vypadá krásně a použitelně. Hurá Veselý obličej

 

image

Na dobré tablety si ještě počkáme

touchLiteJo jasně. Dotyky jsou cool, jsou in. Je super mít dotykovej telefon, protože toho opravdu člověk vidí mnohem víc a neštve ho ta pitomá klávesnice pod displejem s HW tlačítky, které se špatně mačkají. Dotyk na mobilních zařízeních je prostě super, ale na klasických počítačích nebo noteboocích jsem vůči němu tvrdě skeptický.

Především jde o to, že telefon je nástroj konzumní nikoliv nástroj k tvorbě obsahu. Prostě na telefonu nebo teď populárních tabletech věci prioritně netvoříte, ale sledujete, čtete, posloucháte. Pokud chci tvořit film, jdu na desktop nebo notebook, pokud chci udělat webdesign zrovna tak a nejinak je to v případě, že chci napsat něco na blog. Zrovna to psaní je kapitola sama pro sebe. Ono psaní na dotykovém telefonu je lepší než na klasickém s tlačítky (argument že chce někdo HW tlačítka kvůli psaní SMS v kapse vynechám). Vidíte více, máte lepší kontrolu nad tím co píšete. Díky podpoře ze strany operačního systému i aktualizovanou T9 s dobrou podporou (v případě, že nemáte nějaký kousek od LG s tím jejich “systémem”).

Navíc klávesnice se mění podle potřeb aplikace, což je jedno z největších plus právě dotykovek. Jenže teď někdo přišel s nápadem udělat tablet s operačním systémem z dospělého PC – špatně, špatně a špatně. Dospělé systémy s rozhraním, které v současnosti nabízejí nejsou na dotyk připravené a nepomůže tomu ani podpora všemožných gest ze strany Windows 7.

Příklad: Windows Mobile s dotykovým displejem bez dotykového rozhraní se nedá používat. Windows Mobile 6.1 bez HTC Sense je naprostá ukázka toho k čemu dojde pokud nasadíme systém, který není na prsty prstům.

Zrovna tahle ukázka je nejlepší, protože Windows Mobile toho mají s těmi stolními Windows zatraceně mnoho společného. Především věc, které osobně říkám rohový koncept.

Bez názvu 

Nahoře vidíme standartní rozhraní Windows Mobile bez jakékoliv dotykové nadstavby. Dodané čtverce přesně reprezentuji neměnné interaktivní prvky systému. Vlevo nahoře vidím tlačítko Start, které nám vysouvá menu s dalšími položkami. Vpravo nahoře se dodatečně zobrazuje křížek na minimalizaci aplikace či tlačítko OK na potvrzení nabídky. Dole pak dva rámečky jasně znázorňují kontextová tlačítka. Opět jsou v rohu. Tento koncept nebyl na škodu v době, kdy dotykovým displejům vládl stylus. Díky pevným okrajům displejů jste jednoduše klepli do rohu a nemuseli jste být nijak extra dobrý střelec. Ale s nástupem éry dotyku prstů se vše mění. Dotykové displeje (ty rezistivní) mají jeden problém. Aby se prst mohl pěkně strefovat do okrajů, tak výrobci odstranili hrany a jednoduše sladili tělo telefonu s displejem bez jakékoliv překližky. To je rozumné, ale nedostatek byl v tom, že jste se bříškem prstu mohli dotknout třeba jen těla a akce tak nebyla displejem zachycena. Proto je z hlediska dotykového displeje nutné dávat tlačítka centralizovaně co nejvíce doprostřed displeje. A to ani nemluvím o tom, že takto rozložená tlačítka jsou daleko od sebe a prst tedy musí urazit vcelku velkou vzdálenost jen aby provedl pár jednoduchých kroků.

Jenže proč o tom povídám když tento problém byl definitivně s nástupem Windows Mobile 6.5.3 zažehnán?

V nejnovější verzi Windows Mobile jsou všechna tlačítka u sebe a dostatečně veliká.

Mluvím o tomto problému, protože to samé vidíme na desktopových Windows.

image

Zde je pár rozdílů, ale onen avizovaný rohový koncept je použit stejně jako dřív na Windows Mobile. Napravo nahoře již tradičně křížek. Ten je dokonce situován tak, aby byl aktivní třeba jen když myš pojede “poslepu” nahoru doprava. Prostě se nemusíte trefovat. Zarazíte kurzor co nejvíce do rohu a klepnete. Stejný princip funguje u tlačítka Zobrazit plochu vpravo dole a u nabídky Start nalevo. Levá horní hrana (ikona aplikace) pak slouží k nabídce daného programu.

Správně tušíte, že toto je ten problém dotyku. Opětovné centralizování prvků doprostřed. To je důvod, proč zatím neshledávám na instalaci současných Windows 7 na dotykové displeje nic světoborného. Samozřejmě pokud to zalepíme nějakou vhodnou nadstavbou (a že se o ni reálně v Microsoftu uvažuje) ve stylu Metro UI jak jej známe z nejnovějších Windows Phones, tak veškeré obavy jdou stranou. Pak by to problém nebyl. Jde o to, co by pak v režimu Metro šlo všechno dělat a jak moc by nadstavba omezovala využití všech prvků OS (multitasking, podpora pro klasické aplikace apod.)

A když už jsme si prošli dotyk jako takovým a ovládání systému tak určitě budeme chtít na tom tabletu také psát. No to samozřejmě nebude jen tak. V systému je kvalitní dotyková klávesnice, ale bez HW odezvy a bez pevného využití všech deseti prstů to “bolí”. Efektivita psaní se prudce snižuje. Hodně se mluví o klasickém psaní tužkou, protože drtivá většina současných tabletů má rezistivní displej, takže stylus podporuje. Microsoft investuje v souvislosti s detekcí psaného písma do výzkumu poměrně velké částky.

To by mohla být poměrně dobrá náhrada. Problém psaného písma je v tom, že je mnohem pomalejší. Náhrada za tradiční klávesnici se všemi výhodami tedy jen tak nebude. Poměrně zajímavou možnost tak představuje diktát textu, který už v angličtině funguje poměrně dobře.

Takže víme, že pouze na dotycích tablety stavět nelze a že na cestě k použitelnému zařízení stojí nejenom ježdění po displeji s podporou gest ze strany operačního systému, ale také je třeba rozeznávat hlas, rozpoznávat fotografované objekty (Google Goggles) a všeobecně možnost tak trochu myslet. A pak by ten tablet opravdu k něčemu byl. Uvidíme kdy se takového zařízení dočkáme, ale tablety, které disponují jen dotykem, nejsou pořád pro mě.

Company of Heroes Online–RTS pro všechny pravé stratégy

Company%20of%20HeroesŽe strategií z druhé světové je hodně? A že her obecně z tohoto období je fakt přehnaně mnoho? Ano, rozhodně je a proto je potřeba vyčlenit jen ty dobré – ty originální a zajímavé. Oddělit ty všechny Medaly a Call of Duty, které více než originalitou zaujmou celkově spíše dynamikou a neustávající akcí a sází na již protřelé principy, které fungují. Ale nic neobjeveného nepřinášejí.

Company of Heroes je jiné a myslím, že už ho většina z vás bude třeba znát – byť třeba jen z doslechu. To co je na ní originální je především smysl pro detail. Nemluvím jen o grafice – ale o gameplay jako takovém. Kdo si potrpí na takové věci jako jak postavit pěchotu, aby měla dobré krytí v zákopech, jak zastřelit vojáka za kulometem aniž by decimoval celou vaši jednotku přehlušujícím střílením a ta ze strachu lehla na zem a vaše rozkazy ignorovala či se prostě rádi vyžíváte v upgradu tanků – rádi kupujete lepší plátování, kulomety, odstraňovače min a podobně a koukáte jak se z vašeho Shermana M4 stává doslova drtič všeho co mu přijde pod pás. Ale dejte si pozor aby vás někdo netrefil těžkým dělem do zadní strany, kde tradičně pancéřování moc není – stačí dvě tři rány a máte po svém vytuněném děťátku.

Jo – je to jiná strategie, jiná než ostatní – vcelku hodně podobná německé hře Panzers, která si nese také svůj vlastní dost obdobný gameplay a dost podobnou úchylnost zrovna na detail každého pohybu.

Jenže CoH je dospělejší – kusy lidského těla létající ve vzduchu po minometné palbě tu nejsou ničím neobvyklým a celé to prostředí je takové realističtější. Ne tak syté/saturované – spíše ala Saving Private Ryan a to je dobře. Umocní to zážitek ze hry.

Oproti tradiční hře se však online varianta v lecčems liší. Nabízí trochu jiné principy – krom toho, že je zdarma. Více se podobá MMO – pod jedním účtem si zakládáte různé postavy – vaše velitele, které pak “expíte” na vyšší level hraním zápasů. Za supply points, které během bojů získáte si pak kupujete různá vylepšení – lepší dohlednost konkrétních jednotek, vyšší pancéřování a mimo jiné hrdiny což jsou v podstatě normální jednotky s tím rozdílem, že se zlepšují v boji a přenášíte si mezi zápasy.

A za Commander Points si kupujete různé další bonusy jako bombardování, či vyložení hotového Tigera na mapu.

Ale přes tohle všechno je to především zatraceně strategická hra se smyslem pro detail a s úžasnou schopností vám naprosto zdevastovat nervy. Nehraje se totiž na počet – mnoho jednotek ve hře stejně zas jen tak nepostavíte – ale hraje se především na mazanost, na vychytralost a na schopnost zvolit správné jednotky na správný útok ve správném směru.

Že ještě Company of Heroes Online nehrajete? Tak si ho zadarmo stáhněte a můžeme zahrát společně v nějaké kooperaci. Veselý obličej

Company of Heroes Online

Company of Heroes Online

SPB Mobile Shell 5.0 je teda hnus, velebnosti!

A nebylo tomu jinak ani dřív. Odjakživa je SPB Mobile Shell nejošklivější nadstavbou na jakýkoliv telefon a nikdo jej nechce. Jde o učebnicový příklad, jak nemá vypadat software. Designéři dělají design, který je let o 10 let pozadu. Nebo jinak –míchají všechny styly dohromady. Míchají průhlednost, gradienty i všelijaké barvy kompletního spektra. Výsledek podle toho pak tak vypadá.

Jenže nejsou sami. Někdy mi obecně přijde, že se celá mobilní komunita naprosto zbláznila. Autoři neoficiálních ROM, taky dost často nemají ponětí o designu obecně. Tam je hlavní důvod ten, že jde z větší části o programátory, kteří si upravují Splash Screen systému jen z důvodu, že na to mají. Chtějí si dokázat, že tahle ROM je ta “jejich”. Že ale úhledný HTC Sense na Windows Mobile někdo vymaluje do barev svého dětského pokojíčku je fakt hrůza. A pak to vystaví na web jak je borec, že se mu podařilo přebarvit bílé mráčky na žluto, červeno, modro!

image

Kdo další to neumí? Samsung v modelu Omnia – zde se podařilo autorům tohoto telefonu dohromady naflákat aplikace třetích stran vedle sebe s jejich defaultním skinem a oni říkají, že to byl zájem – mělo by to asi vypadat cool. Jenže nevypadá.

Nekonzistentní shluk všeho, co Samsung odkoupil od menších firmiček a nasadil na Windows Mobile. Tenhle balík aplikací třetích stran pak nazývají TouchWiz. Na ostatních platformách pak vypadá jinak a jediné co jej charakterizuje, je sloupec s Widgety na homescreen.

A SPB Mobile Shell 5.0 (jakožto dodatečně placený software) si nechám až nakonec. Zde je:

obrázek

Nějaké plus? Snad jen, že tenhle hnus vypadá na všech zařízeních opravdu stejně – stejně hnusně.

Kdo tedy vyhrává pokud budeme hodnotit design? Jednoznačně HTC s HTC Sense – ať už na Windows Mobile či Androidu. Přičemž na telefonních oknech se ve spojení s Cookies HomeTab 2.0 jedná o nejproduktivnější prostředí telefonu, které jsem měl možnost si ozkoušet.